Blog usoužené puberťačky

TATA BOJS – SVĚTOVÁ

Má pověst je tak černá a dlouhá, že by se z ní dala natočit telenovela, která by nikdy nespatřila světlo na konci tunelu. Jsem člověk, který se má rád a z mého ega vyzařuje něco, pod čím mi podléhá skoro každá žena… Jak to dělám? Těžko říct. Vlastně je na to jednoduchý trik…

Mhouřím oči,
ty do nich blejskáš.
Seš jak cédéčko
na slunci, co někdo nechal

Nadhodím ten svůj laškovní výraz a svýma očima hypnotizuji kořist, jsem jak šelma na poušti, která se připravuje na útok. Oční kontakt je účinný a má kořist začíná na oplátku hypnotizovat mě! Tvá samota a má pozornost na tvou osobu ti dodává lepší pocit, pocit zájmu. Tvé dívčí malé sebevědomí nabírá sílu…

Mhouřím oči,
ty do nich blejskáš.
Seš jak cédéčko
na slunci, co někdo nechal.

Pak však dělám jakoby si neexistovala, ale já ti však už nedám spát. Mé pohled byly tak ostré a svým šarmem jsem tě natolik okouzlil, že na mě koukáš a pozoruješ mě i přes ty všechny varovné signály okolí. Ve svém nitru jsi říkáš, že mi nepodlehneš stejně jako ty hloupé před tebou, ale tak hrozně tě to ke mně přitahuje a ty nevíš proč. Cítíš se tak slabá při po myšlení toho, že by jsi mi neodolala. Máš přeci mnohem navíc, než skončit v posteli největšího proutníka na planetě, kor když je tvá dívčí intimita ještě pořád tak křehká…

Moje malá láska má splín,
krvácej oči i klín,
stíny pod očima vrhaj stín
stíny změnily i barvu džín.

Postupně si s tebou víc a víc povídám, říkám ti, jak to máš ráda a ty se rozplýváš, jelikož ti tak říkají jen ti nejbližší. Někdy tě přátelsky vezmu kolem ramen a v tobě proudí elektrody, tak hrozně ti totiž chybí objetí. Samotou si trpěla až do teď a už ti pomalu začíná být jedno, že bych byl tvůj první pokušitel, který by ti dodal zkušenosti a odboural by ti ten niterný pocit, že jsi divná. Že máš špatnou karmu… Nevíš, jak vyznat se v myšlenkách svých. Co všechno jsi už o mě slyšela… Na jednu stranu máš na mou osobu hrozný vztek a na druhou po mě toužíš jako upír po tepně plné proudící krve.

Tvý tváře hořej míň a míň,
pěstuješ pohledy, co jsou zlý,
nebe je šedivý víc a víc,
si zmatená srnka, co se mstí.

Avšak tato hra mě nebaví moc dlouho, lákáš mě víc, než si myslíš. Toužím po tom zkazit tvou ještě nevinnou duši. Šílím! Čekám už jen pouze na ten správný moment, kdy tě budu mít úplně jistou a ty budeš přesvědčená, že mě přes ty všechny pravdivé pomluvy chceš a že to takhle přesně chceš… Tohle totiž nebude láska, má nepolíbená. Tohle bude hřích!

Svět padá, jak stavba z karet.
Si mladá a ladná jak balet.
Stop! Je tu pocit krize.
Stop! Stop! Stop! 

Mám tě! Lapená v síti jako němá rybka. Rychle dýcháš vedle mých rtů. Zaskočil jsem tě! Jsem rychlý, už nemám sílu si s tebou hrát divadlo, už tě musím mít. Již chci s tebou spát. Avšak tvá mlaďoučká nezkušenost je vylekaná, strnulá a zkoprnělá. Necítíš se na to! Ale i tak se nakonec podáváš mým dotekům, jelikož už jsi čekala dost dlouho, tvé platonické lásky se totiž nevyplnily…

Lalalalalala - lalalalalalalala..

Bráníš se mým nátlakům, ale jsem silnější. Přesvědčuji tě, že jsi to tak přesně chtěla. Strach je sice na místě, ale já vím, že nakonec tomu přijdeš na chuť. Vím to úplně přesně, protože takových neposkvrněných jako jsi ty, jsem měl již desítky. „Neboj se,“ jsou má poslední slova a pak už se ve mně plně probudila síla přírody.

Raz - mlíko letí
dva - směrem k zemi,
tři - je rozbitý,
čtyři - je rozlitý.

Jsem dobyvatel. Mé srdce plesá, mé ego se zvětšuje. Další na seznamu, která skončila v mé posteli a přitom tak nechtěla. Je to pokaždé stejný scénář. Dívčí osamělé srdce podléhá snadno a rychle. Všichni tě varovali, zakazovali ti mě, ale zakázané ovoce nejlépe chutná, viď?

Raz - tvoje ruce,
dva - tvoje oči,
tři - jsou studený
čtyři - jsou krvavý.

Baví mě to s tebou, mám i pocit, že tě mám opravdu rád a že bych se s tebou snad i mohl napravit. Ano, vím, že jsi generačně úplně někde jinde něž-li já, ale já ti nakecám tolik sladkých iluzí, že mě budeš milovat, ve všem mi věřit a všechny kolem sebe přesvědčovat, že nejsem tak špatný, jak ti vykládali. A já si tě budu noc co noc krást do světa snů.

Raz dva tři čtyři
počítej se mnou, je to jasný.
Raz dos drei četýre
iluze jsou jak tažný ptáci.

Jsi mladá a naivní. Říkáš mi, že mě miluješ a já ti říkám: „Nemůžu se do tebe zamilovat, člověk je pak zblblý a to bych nebyl já!“ I když v hloubi duše tě vlastně miluji. Nikdy bych to tobě ani sobě nepřiznal. Tvá energie a mladistvá hravost mě baví. Jsi krásná a milá. Avšak já se nikdy nezměním. Jsem jenom pára slibů a chyb, které tě časem začnou užírat a necháš mě jako všechny před tebou. Vlastně rozejdu se s tebou dřív, než to stihneš udělat ty! Těžko se mi s tebou bude loučit, jsi skvělá a já jsem hňup. Jsem nemocný člověk, který tě obdařil falešnou láskou, užil si a rozešel se s tebou s pocitem, že jsem byl pro tebe spasitel. Hrdina, který tě osvobodil od samoty. Dospěla jsi semnou a já mám pocit, že jsem ti vlastně pomohl. Už nejsi ta divná, už jsi stejná jako tvé vrstevnice… Gratuluji!

Tvý mladý srdce nemůžu mít,
doba je špinavá stejně jak já.
Tvý mladý srdce nemůžu chtít,
pravda je nejasná a podivně zlá.

S první láskou se těžko loučíš. Naučil jsem tě přeci tolika-ti věcem. Semnou si odložila svůj stud, svou minulost. Byl jsem tím prvním, kterému jsi se otevřela a začala jsi bojovat s tvými šrámy na duši. Škoda, že jsi neuvědomuješ, že já budu na konci naší love story dalším šrámem. Jeden jsi zalepila mou náplastí a já ti vytvořím další. Ty zatím nic netušící za mě bojuješ a naivně doufáš, že se změním a přesvědčuješ mě, že právě ty jsi pro mě přeci ta pravá.

Tvoje naivita mi za srdce chytá,
jsi lolita, moje prosperita.
Tvoje naivita mi za srdce chytá,
jsi lolita, moje prosperita.

Uvědomíš si o čem je náš vztah. Sex, sex a zase jenom sex. Jsi mladá, chceš abychom společně někam zašli anebo si jen tak povídali. Abych se tě zeptal, co máš ráda, co tě baví, abych se zašel podívat, jak rozvíjíš svůj talent. Abych se alespoň zajímal, jak se máš. Mě to ale vůbec nezajímá. Mě jen zajímá, kdy budeš mít volný kvartýr. Chceš po mně moc a já jsem sobeček. Uvědomuji si, že sebe mám raději než-li tebe. Svými požadavky mě nudíš a protivíš se mi, již si za tebe hledám náhradu. Začnu dělat mrtvého brouka. Sejde z očí, sejde z mysli.

Svět je místo, co bude končit,
já do misky sbírám jen slzy lolit.
Svět je místo, co bude končit,
já do misky sbírám jen slzy lolit.

Ty jsi zmatená a říkáš si: „Jak mu můžu být tak lhostejná?“ Přijde hromada slz a deprese, že jsi opět sama. Jen ty a tví knižní hrdinové, s kterými budeš se zaschlými slanými slzami usínat.

Můžu mu věřit? Nemůžeš mu věřit.
Má mě rád? Nemá tě rád.
Zavolá znova? Nezavolá znova.
Mluví pravdu? Nemluví pravdu.

Budeš rozpolcená a tiše uvažovat. Budou v tobě kolovat protikladné tázací otázky. Nebudeš moci uvěřit sama sobě. Své naivitě, že jsi podlehla takovému chudákovi.

Můžu mu věřit? Nemůžeš mu věřit.
Má mě rád? Nemá tě rád.
Zavolá znova? Nezavolá znova.
Mluví pravdu? Nemluví pravdu.

S průběhem času jsi opět sama, toužíš po někom, kdo tě bude opravdu milovat, mít tě rád takovou jaká jsi. Nejsi náročná. Nevydržel bych totiž s náročnou ženou ani den. Nechtěla jsi moc, ale já už jsem dost starý a unavený, abych s tebou provozoval i jiné společné aktivity, než-li je jen sex. Uvědomuješ jsi, že je správné, že jsme se rozešli, jelikož náš vztah ti nedával porozumění, podporu.

Už nezní tak cize
apokalyptická vize.

Máš mě i po tom všem pořád ráda. Ten náš malý románek byl pro tebe hřejivým bodem v tvém těžkém mladistvě žalostném životě. Nezlobíš se na mě. Semnou jsi nabyla zkušeností a teď věříš na tu pravou lásku, kde se budete navzájem podporovat a nebránit si v aktivitách, které vás tak baví. Kde bez utajení budete sedávat v hospůdkách se svými kamarády. Čekáš a čekáš už hodně dlouho a občas na tebe dopadne chlad, samota, touha po mém falešném objetí. Tvé oči se zaplaví slzami. Vzpomínky na mě jsou velmi silné. Byl jsem tvůj první. Těšilo mě, má sto padesátá v pořadí…

Svět je místo, co bude končit,
já do misky sbírám jen slzy lolit.
Svět je místo, co bude končit.