Představy
Je to tajemný host, který nás navštíví a unese. Unese do světa, který zdaleka není reálný, který má ke skutečnosti hodně daleko a přeci ho tak často vyhledáváme a aniž bychom si to rádi přiznávali, i s velkorysým srdcem vítáme. Naše vlastní já si ho zve samo! Návštěvník, který umí člověka přinést na jiné myšlenky, do jiného světa. Světa, kde je většinou vše obráceně než-li v tom našem lidsky krutém a studeném. Jsou to obrázky vtištěné v nejhlubším nitru naší duše. Nejasné obrysy přinášející nám pohodu, radost, štěstí, lásku, vzrušení či naopak bázeň, smutek, strach. Lidská bytost se dá tak lehce strhnout do sebe, že pomalu zapomíná, jestli to jsou vše pouhé představy anebo skutečnost a pak nosí v sobě pocity, že žije ve velkém zmatku a omylu, protože málo co je ve skutečnosti tak, jak si představuje.
Představy? Co to je? Výtvor naší bujaré fantazie? Jiná podoba snů? Sotva se náš život naplní pocity, vědomím, zkušenostmi, tvořivostí, jsou tady! Rádi se v nich ztrácíme a zapomínáme na realitu. Opravdu zapomínáme na realitu? Proč si představujeme věci jinak, než doopravdy jsou? Co si tím chceme dokázat? Proč si v koutku naší duše představujeme situace, které mají většinou malou pravděpodobnost, že se doopravdy uskuteční? Jako bychom si jimi něco léčili, něco tím chtěli přivolat…
Že by lidská křehká bytost byla natolik duševně zranitelná, že snové obrazy jsou to jediné, co nám přináší klid na duši? Jsme na tom natolik špatně, že se častokrát ztrácíme ve scénářích, ve kterých hrajeme hlavní role? Jsou to malá divadýlka, které nám přinášejí dobrý pocit, abychom dále mohli fungovat? Anebo naopak hororové střihy, co by se mohlo stát a my se toho natolik báli, že si naše vědomí před sebe předkládá témata jako odstrašující případ?
Co to je? Jsou to pocity, sny, které neumíme pojmenovat, proto se v nich v koutku duše přehrabujeme a přemýšlíme a ztrácíme, abychom se vyznali ve svých myšlenkách, ve svých činech, ve svých touhách? Anebo to jsou jen pouhé velké lži, které nás klamou a dělají z nás blbce?
Jsou představy dobré či špatné? Je to dobře, že člověk bloudí mimo realitu a cítí se skvěle? Je dobře, že člověk zasklívá skutečný život? Nemáme někdy strach, že nás ten smyšlený život natolik pohltí, že zapomeneme, kdo doopravdy jsme? Nestává se nám někdy, že ztrácíme ponětí, jestli ona událost byla pouhá představa či realný obraz, skutečnost? Neměli bychom se bát, že za pár let budeme pouze plavat ve vlnách svých představ, protože naše opravdové životy budou moc stereotypní a nudné, že nám nic jiného než vzrušující odvážné představy nezůstane? Neztrácíme se v sobě, čím dál tím víc?
Všeho moc škodí, i když bohémské nereálie jsou pohlazením na duši, měli bychom se spíš snažit je realizovat, abychom nemuseli jen snít a zapomínat, kdo doopravdy jsme! Život není peříčko a nikdy nebude, ale od toho tady jsme! Jsme tady od toho, abychom se realizovali a budovali sami sebe! Vyvíjeli se a snažili se mít ze sebe dobrý pocit a představy jsou právě dobré pro seberealizaci!
Když pohledíme do budoucnosti a zobrazíme si v hlavě, co bychom do budoucna chtěli či naopak nechtěli, měli bychom se snažit tyto barevné obrazy uskutečnit. Ať nežijeme jen v představách, ale naopak ve skutcích! Je bezpečnější žít na zemi, než-li v oblacích! Křídli jsme totiž obdařeni nebyli…