Jak jsem byla poprvé na UDG
Jako každoroční tradice už od mých třinácti let jsem se 3.7.2010 vydala na čtvrtý ročník Holčovice festu. Jela jsem se svou kamarádkou Nelou autobusem, poprvé bez rodičů a cítila jsem ve vzduchu dobrodružství. Ve 13:00 jsme stály před areálem Tatranu Holčovice, kde se festival odehrává. Už předem jsem Nelu upozorňovala, že nemá čekat nic velkého. Vždy to byl malý festiválek s malinkým pódiem a pár lavičkami pod pergolou. Ale byla jsem zaskočena, bylo to mnohem větší. Velké krásné pódium, větší volný prostor před pódiem, více stánků, více stanů na stanovém městečku. Bylo to dokonalé.
Nejprve jsme si sedly na lavičku a z ní jsme poslouchaly kapelu 220V. Poté hrál Xindl x. Stály jsme u pódia a skvěle jsme se bavily. Pamatuji si, že jsem byla opravdu šťastná a tušila jsem, že dnešní den bude něčím vyjímečný. Ano a je to tady. Další kapela byla UDG. V ten čas jsme neměly ani ponětí, kdo je UDG a co od nich máme čekat. Ale z doporučení mého bratrance, jsme zabraly nejlepší místa u pódia. No, zas tak skvělé nebyly, ale druhá řada zprava od zábradlí není tak hrozná.
Je 15:30 a začíná nejlepší koncert mého života. Na ten jejich vstup si pamatuji do sebemenšího detailu. Jako první na zcénu vletěl Jugi v sukni a já si říkala, co je to za pošuka. Hned poté přiběhlo dalších pět členů kapely s kýbly s vodou a s velikým odhodláním vylili kýble s vodou přímo na lidi pod pódiem. Bylo opravdu velké horko, byl to snad nejteplejší den z celých prázdnin, 33 stupňů bylo opravdu moc a tak jsme s durch mokrými triky neřešily, jestli nám bude zima a čekaly, co příjde teď. Co přišlo pak, tak to se těžko popisuje. Skákaly jsme, řvaly jsme, smály jsme se. A u toho všeho jsem přemýšlela: Jak jsem tuhle kapelu mohla přehlédnout? Sakra, proč mě nikdo na tuhle kapelu neupozornil dřív? Takové mrhání.=D
Byla jsem naštvaná na rádia. Musejí je hrát strašně málo, že jsem si jich nevšimla, dumala jsem.
Ale na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem je už poznala. U některých písniček jsem se i chytla, znala jsem je, ale asi jsem jim nevěnovala pozornost. Stály jsme vlastně naproti Volta a nikdy nezapomenu na to, jak se nás Volt snažil polít svým pitím. Byla to flaška neperlivého Rajecu a když ji Volt zmáčkl, tak si ale nevšiml, že vršek pití je nedovřený a proud vody se odrazil od vršku a místo toho, aby polil nás, tak polil sám sebe. Pamatuji si, jak vrtěl nechápavě hlavou a smál se. Po zbytek koncertu se o to znovu nepokusil. Tehdy byl Volt v kapele nováčkem a když se Petr ( zpěvák kapely UDG ) bavil s publikem, tak se zeptal Volta na nějakou otázku a Volt, tak neotrkaně odpověděl. Petr okamžitě objasnil situaci, že Volt je novým kytaristou a na Voltovi bylo vidět, že neví, kam by se měl teď dívat nebo co by měl dělat, protože se všichni na něj otočili a dívali. =)
Dobře jsem znala ten pocit být novým členem. Jste hrozně rádi, že tam jste, ale pořád jste novým a občas nevíte , co říct nebo nechápete o čem se ostatní baví. Aspoň do té doby než se vaše postavení ustálí. A teď je Volt pro UDGéčka obrovským přínosem.
Měla bych shrnout celý ten koncert. Bylo to ohromné, energické, fascinující, nezapomenutelné, zkráceně nejlepší koncert v mém životě.
Po UDG hrála skupina Jananas, která nám popravdě nic neříkala a tak jsme si sedly na lavičku. Byly jsme unavené a proto jsme jen němně seděly a já koukala všude kolem. Při monitorování prostoru jsem narazila na stánek, u kterého stál Volt. Kouřil cigaretu a popíjel pivo. Byl spokojený, alespoň tak vypadal. Hledal jsem i jeho kolegy, našla jsem je u pódia s fanynkami, které využily teplého počasí a vystavovaly se v plavkách a bylo vidět jak kluci svojí práci milují =D. Zasmála jsem se a svůj pohled vrátila k Voltovi. Něčím mě frustroval. Od každého jiného kuřáka bych odvrátila oči a dívala se třeba na krásnou trávu, co tam roste. Ale začalo se mi hlavou promítat: Pozoruji normálního člověka. Člověka, který hraje na hudební nástroj jako další milióny lidí na této planetě. Jaký to asi je pocit, když jste ,,slavní,,. Když vás někdo pozoruje, když vás někdo zná, ale vy ne. Teď už to trochu znám, ale tehdy mě to zaujalo. Většinou, když někde vystupuji, tak poté si všímám, jak vás ostatní lidé pozorují, co si o vás asi říkají. Vždy mám takový dobrý pocit a vzpomenu si zrovna na kapelu UDG a tento krásný začátek.
Poté jsme s Nelou ještě poblbly třeba na Divokého Billa, ale UDG prostě vedly. Nejlepší koncert z celého festivalu.
Vždy, když si chci tento den připomenout, tak si přečtu do teď schovaný, úryvek z krnovského deníku, který zní: Pro ty, kteří by si pod pódiem rádi zakřepčili, byla připravena klasika českého mainstreamového poprocku kapela UDG, která čerpá z odkazu britských katarovek. Dívky pod pódiem omdlévaly při pohledu na svůj idol, zpěváka Petra Vrzáka, a možná také z vedra, takže je členové kapely, jak to s oblibou dělají na svých koncertech, občas zchladili sprškou studené vody.
Tento článek mi umí zvednout náladu a nakreslit úsměv na tváři. =0)