9.dubna, po koncertě UDG
Můj milý deníčku, před koncertem UDG jsem ti už napsat nestihla, popravdě mi je pořád špatně a už jsem zhubla čtyři kila. Jíst mi nechutná, ale hrozně bych se chtěla na jíst, ale nic mi v žaludku nevydrží, je to k vzteku. No, ale teď rychle k dni D. Včera se mi vůbec nechtělo učit, i když jsem to měla v plánu. Stejně bych se nic nenaučila, neuměla bych se na to soustředit. Myslela jsem jen na večer. Den před tímhle dnem D jsem musela vytisknout mou knihu, ale jak na sviňu se tiskárna u babičky porouchala a já měla nervy z toho, že pojedu bez ničeho, bez podkladů, nakonec se našla jedna hodná duše, která mi umožnila použít jejich tiskárnu. Tak to vypadalo, že vše proběhne v pohodě. Mé mámě se ale přes noc ze soboty na neděli přitížilo a do poslední chvíle to vypadalo, že neodjedeme. Má máma mi dělala řidiče, takže byla velice potřebná. Přiznám se, že jsem pro jistotu ten den nic nejedla, ať koncert ve zdravý přežiji. Já a máma a její kamarádka jsme opravdu vyrazily a dojely jsme na místo činu. Máma byla můj řidič a dobře jsem předem věděla, že koncerty trávím ve předu u pódia a ne někde v zadu jako máma, a tak jsem mámě poradila, ať sebou vezme svou kamarádku, aby tam nebyla sama. Setkání s Jugim se povedlo, koncert byl úžasný a já jsem dnes nepopsatelně unavená, ta představa, že se dnes toho tolik musím učit a že mě čeká ta hrozná dlouhá cesta vlakem, mě opravdu zabíjí. Chtělo by to kafe, které ovšem nemůžu. Jaká to smůla. Jsem zvědavá, jak to v té škole přežiji. Ještě do toho jsem si včera vyřvala hlasivky a jsem dost zvědavá, jak to v úterý zvládnu na hodině přednesu, to bude sranda. Já už opravdu musím jít, balit se a učit se a vyrazit na cestu do města mého studentského života a kláštera, kterému se odborně říká internát. Už se na ty jeptišky hrozně těším, myslím to ironicky.
Na vždy tvá Usoužená puberťačka.
PS: mé zážitky z koncertu jsou podrobně probrány v rubrice Akce.