28. září, ráno při státním svátku
Muj milý deníčku, dnes je státní svátek a já konečně mám čas se ti svěřit se svými usouženostmi =) Mám toho opravdu spoustu na srdci a proto začnu pěkně po pořádku.
Minulý týden v pondělí (19.9.) jsem byla opuchlá jako ropucha a můj hlas se rozplynul do ztracena. Onemocněla jsem, do školy jsem samozřejmě šla a hned jsem padla do oka učiteli na mikrobiologii a byla jsem zkoušená. Naštěstí jsem to zvládla na známku 1-, ale můj hlas to po pěti minutách ustavičného mluvení vzdal a mé mandle mi dali najevo, že pokud polknu, tak se mi vyhrknou slzy. O nic lepší to nebylo ani po hodinovém tělocviku, ve kterém jsme hráli mnou tak neoblíbený volejbal. A po tří hodinové pitvě se mi přitížilo ještě víc. Do ZUŠ jsem tím tuplem nešla, protože herec bez hlasu, je jako pes bez ocasu či kytarista bez kytary. A tak jsem ležela na intru a učila se. Druhý den na to mi sice bylo líp, ale po dvou hodinovém tělocviku, se mi zase přitížilo a já usoudila, že nemá cenu jít na přednes. Zatracený tělocvikář, vsadím se, že kdybych měla půlhodinu do své smrti, tak by mě stejně nechal cvičit! Ve středu už jsem konečně mohla mluvit, což mi udělalo strašnou radost, protože ten den jsem si na hodinu češtiny připravila básničku. A světe div se. Měla obrovský úspěch. Učitelka, ktrerou jsem ještě nedávno nazvala škeblí, se na mě dívala s otevřenou pusou a s ohromeným výrazem se mě zeptala: ,,Můžete mi říct, co tady děláte? Máte neskutečně zvučný krásný hlas s výborným přednesem. To jako budete zpívat zvířatům?“ Ano, skutečně řekla zpívat. Já jsem se na ni jen uculila a poděkovala za ty krásné slova. Mím spolužákům se to také líbilo a slyšela jsem od nich chválihodné slova, ale přiznali se, že v některých pasážích měli nutkání se smát. A já je viděla, smáli se. Ale já to brala jako překážku, kterou jsem bravůrně zdolala. A mimochodem ze škeble (učitelky z češtiny) se rázem stala vcelku dobrá učitelka, která se i občas usměje. Možná, že se na konci roku bude usmívat od rána až do večera. Po téhle hodině se mi udělalo mnohem líp a tak jsem odpoledne šla na dramaťák. Opět jsme nacvičovali hru Sluha dvou pánů a přiznám se, že mi z toho už fakt hrabe na maják. Rozhodla jsem se, že budu bojovat aspon za jedno improvizační cvičení na začátku každé hodiny. Vezmu si to trochu do svých rukou, protože být nerozcvičená a jít hned nacvičovat na hru, nedělá dobrotu a Los Breberos to vůbec neuškodí. Čtvrtek byl jako vždy nudný a mě pořád škrábalo v krku. Jediné zpestření tohohle dne, bylo od učitelky z češtiny, která nás zeznámila o soutěži. Jde o to, že máme možnost napsat článek do novin MF Dnes. Hned po hodině jsem spěchala pro témata a dnes jsem dvě své práce do novin poslala. Hlavní výhrou je, že článek bude uveřejněn s vašim jménem v novinách MF Dnes. No a vlastně i malá jednička za snahu od češtinářky. Ale o jedničku mi nejde, četr ji vem, ale kdyby můj článek uveřejnily a pod ním by bylo napsáno mé jméno, byla bych v sedmém nebi. Ten den bych se nosila jako královna =D. Tyhle mé práce určitě uveřejním na svém blogu, ale až bude po uzávěrce. Nikdy nevíte, kdo vám vaše dílo může jednoduše vzít. V pátek jsem nejela domů a tak jsem se sbalila a přešla jsem se na jiný intr, kde jsem měla být přes víkend. Ale chybička se vloudila a já směla na intru přespat jen do soboty a tak jsem v sobotu ráno jela vlakem domů. Mám to, ale smůlu. Přijela jsem odpoledne a hledala jsem žížaly a čištila akvárko šnekovi. Potom jsem hrála s mámou bambinton a trénavala s Lugym, zase mi udělal hroznou radost. K večeru jsem si nasadila sluchátka a šla se psem na procházku. V uších mi hrály písničky od UDG a já si vesele poskakovala po louce a po krásné Býkovské krajině. Je až neuvěřitelné jakou mi to dáva energii. V neděli jsem jela vlakem zase do Hradce. Nejela jsem busem, protože se mi opravdu už v 11 hod. jet na intr nechtělo a vlastně jsem byla naštvaná na vedední intru, že to mé ubytování přes víkend zprznili, takže jsem schválně jela pozdě vlakem. Samozřejmě, že mě na intru seřvali, jak si dovoluji přijet, tak pozdě. Moje máma totiž zapomněla na intr zavolat a tak jsem se vedení intru musela omluvit, že můj vlak měl zpoždění a proto jsem nebyla na intru ve 21:30, ale ve 21:35. Předevčírem, takže v pondělí (26.9.) jsem do ZUŠ zase nešla, protože tentokrát je nemocná naše učitelka, ale včera bylo zařízené suplování. Přednes s ředitelkou Janou byl skvělý, improvizovali jsme a také jsme, já a má kolegyně na přednes a ještě nějaký mladý muž, slyšeli spoustu krásných slov jací jsme talenti.
Co se týče mého blogu, tak se návštěvnost dostala k číslu přes 200, takže jsem šťastná. Jen mě mrzí, že víc než polovina návštěvníku se podívá jen na vzhled a mé spisovatelské díla si vůbec neotevřou. Já totiž jako blogař tohle všechno vidím. Nejvíc mám navštěvovanou rubriku, kdo jsem. Ale mé hobby nikdo ještě neotevřel, jak ti lidé zjistí, proč tohle všechno dělám, když si to nepřečtou? Jak mám donutit lidi číst? Základem je dobrý nadpis. Ale přece nebudu lhát. Napíši tam supr nadpis, který se ani z poloviny nebude upínat k tématu? Já určitě ne, to totiž dělá Blesk nebo Aha, ale já se k tomu určitě nesnížím. Potřeboval bych se poradit s nějakým blogařem, znám jedině Jugiho a ten je pro mě nedostupný. Musím najít blogaře, který je dostupný a ne slavný a přesto má velkou návštěvnost. Hmmm, tak jsem zvědavá jestli se mi to podaří. Konečně přemýšlím, jak si založit vlastní team. Budu muset napsat inzerát. Opět bych se potřebavala zeptat, jak se lidé do teamu hledají. To bude ješte sranda. Jsem zvědavá jestli to zvládnu. Dále mám v plánu napsat UDG, pošlu jim své články, které jsem o nich napsala, udělám to, protože mě nějakým kouzlem inspirují a já jim chci za to poděkovat. Ikdyž absolutně nepociťují, že mě něčím inspirují, tak to přeci neznamená, že jim nemůžu poděkovat. No nic jdu se soužit do svého pubertálního života.
Zase někdy napsanou, usoužená puberťačka.