15. září, pohlcena poezií
Můj milý deníčku, hlásím se ti v novém školním roce. Což není nic příjemného. Zase mi začal ten hrozný režim v klášteře. Vstát, ustlat, jít na snídani a sníst tu hroznou pomazánku, kterou vždy nechám, pak vynést koš a posbírat drobky a zasunout židle a zavřít okno, poté jít do botníku, kde je milión holek a jedna přes druhou se přešlapuje a já mám tento rok botník úplně dole a tak se vztekám a mám co dělat, abych se s brašnou pro boty zohnula a neležela na zemi. Potom navštívit recepci a čipnout si jako ve vězení a vzít si kartu evidence. Hnus! Do toho všeho povinné schůzky typu, co dělat, když bude hořet, co všechno musíme uklízet a co všechno máme zakázané, o právech žáků nikdo nemluví. Připadám si jako odpad, jako věc, kterou chtějí předělat na něco užitečnějšího. Po příchodu na intr si čipnout, odevzdat kartu evidence a jít se do deseti umýt a ustlat a v deset večerní vychna do rozhlasu zařve: „Večerka! Zhasnout velká světla, dámy!“ Z internátu mám smíšené pocity, na jednu stranu přes to všechno v jakém jsem režimu a v jakém bydlím mrdníčku, tak to tam mám ráda. Ale dobře si uvědomuji důvod, mám tam přátele, mám tam kamarádky, mám tam lidi, kteří mě mají rádi, aspoň mi to tak přijde. Tenhle pocit mi přes prázdniny chyběl, ten pocit, že mě někdo vyslechne a poradí a že mi někdo projevuje kamarádskou lásku, kterou mu oplácím.
Po dvou měsících jsem taky zasedla do lavic, které jsou popsané slovy: Kdy už bude přestávka? Ať už zvoní. Ta kráva si snad myslí, že máme jen jeden předmět. Ty vole, že jsem tu vůbec lezl. No, třeťák bude opravdu záhul, vůbec se mi nechce, nic se mi nechce, nechci zas najet do těch kolejí, že se člověk učí až do rána a mít strach, který z kantorů mě vyzkouší. Kdy se profesorova ruka v seznamu zastaví na mém jménu. Nesnáším ten stres. Ach jo, nic nenadělám. Pozitivum toho všeho je, že máme víc odborných předmětů a málo matiky. Je celkem blbý pocit, že první hodinu matiky jsem nepochytila vůbec nic a dívala jsem se na učitelku, jakoby byla z Marsu a na ty znaménka na tabuli, jako by to bylo psané v hebrejštině. Také se mi to nevyplatilo, hned mě úča vyvolala, ať to jdu na tabuli vypočítat já. Ano, opět jsem byla za debila před celou třídou. Už jsem si zvykla. Naštěstí jsem si skóre zlepšila v angličtině, kde jsem jedna z mála prošla srovnávacím testem. Takže být mezi čtyřmi nejlepšími a žít v představě, že bych odmaturovala za dva z angliny, mě uklidňuje. Mohla to být sice jednička, ale ty podmínky budu muset ještě dopilovat, takové tři zbytečné chyby, nafackoval bych si ;).
V rámci mého školního roku mi začala škola divadla a blbnutí a předvádění a unášení literaturou a dramatem. Myslela jsem tím ZUŠ a obor Dramaticko-literární. Je nás ve skupině dvanáct, tak jsem zvědavá, jak dlouho budeme v takovém hojném počtu. Hra, kterou budeme pro tento rok secvičovat, zní zajímavě a já, pokud jsem to pochopila, budu pěkná semetrika a řvát a zároveň žárlit na chlapy. Nejspíš mi to půjde, protože můj hrací kolega měl údajně ze mě fakt respekt :D. Tohle mě na herectví baví, hrát něco, co doopravdy nejsem. Já, taková mírumilovná bytost, která žárlivost neakceptuje, jelikož v žárlivosti jsou pochybnosti.
Na přednes mám nového učitele a na jeho spolupráci se hrozně těším. S mou dobrou přítelkyní Týnou máme společně dialog a je to evokační. Je to vlastně perverzní. Týna hraje Cecilii, patnáctiletou slečnu, která prožila svou první noc plnou vzrušení a je z toho celá nesvá. Já hraji přesný opak, Markýzu, která je chlapy sběhlá a střídá je jako hodinky. Opět si zahraji něco, co mě v životě nikdy nepotká. Umí muže pěkně zblbnout a nejen muže, je to svině a tu svini budu hrát :P. Jinak bych ještě měla dokončit dialog z minulého roku společně s Klárkou, takže je to nabité. V tomto školním roce budu žárlivá hysterka, vyčůraná svině a naivně nadržená panička.
Samozřejmě dále budu pomáhat a účinkovat v divadelně-hudebním souboru Los Breberos. Nejspíš nás čeká Dívčí válka, tak na to se těším, máme dost nováčků, tak jsem zvědavá, jak to dáme do kupy. Máme dost málo kluků, takže opět budu opravovat a poučovat slepičinec, dva poslední kluci ze skupiny nám maturují, takže moc nevěřím, že budou pravidelně docházet. Ale budeme hrát pro školky a pro internáty a hlavně v nemocnici, takže budeme secvičovat i nějaké pohádky a nějaké povídky či skeče. Je to nabité, což mě těší, aspoň se nemusím ztrácet ve snech a tak…
Jsem zvědavá, jak vše budu zvládat. Blog, herectví, psaní knihy a psaní pro topzine.cz a MF Dnes. Když jsem u toho blogu, tak můj blog měl první výročí a my s Týnkou nahrály praštěné videa a já k tomu napsala povídku. Děkuji všem, co se podívali a okomentovali, dalo to opravdu práci. Dalo to dost velkou návštěvnost, nejspíš budu dělat víc takových povídek, ale až na ně přijde čas. Komentáře byly zajímavé, od chvály až po komenty typu: Ty vole, co je to za píču? Co to kurva je? a tak podobně. Při takových komentech si říkám, že herec musí být trapný, aspoň někdy, a to my pro některé nejspíš byly ;).
https://usouzena-pubertacka.estranky.cz/clanky/povidky/fanousky-si-nevyberes.html
Taky je u mě novinkou, že píši pro magazín TOPZINE.cz do rubriky Hudba. Poslala jsem životopis a pár svých recenzí a vyšlo to. Co na to říct, snad jen, že mi články půjdou od ruky.
http://www.topzine.cz/soundgarden-jde-jenom-o-prachy-rika-frontman-smashing-pumpkins
http://www.topzine.cz/lily-allen-se-vratila-po-boku-pink-a-ted-se-bude-venovat-bridget-jonesove
V rámci školního roku opět začínám psát pro MF Dnes studenti píší noviny, dnes musím napsat na téma: Já za dvacet let. Pár nápadů už v sobě nosím, tak snad mi to půjde rychle. Takové články jsou pro mě hračka, topzine je pro mě mnohem větší makačka, parafráze mi někdy opravdu dávají zabrat. Ale zatím, jsou na mě všichni hodní, tak mě to drží nad vodou.
Co psaní knihy?? No mám 300 stránek a nestíhám. Už jsem se smířila s tím, že to do října nedopíši. Všichni mě však uklidňují, že to nevadí, že nemám nic uspěchat, což nejspíš mají pravdu. Dobře vím, proč jsem to chtěla dopsat do října, ale moc jsem snila a to není dobře, třeba když si počkám, tak to bude ještě lepší než v mých snech. Třeba!
Poslední dobou se opravdu ztrácím ve snech, odplouvám od reality, která je hrozně krutá. Co jsem na intru, tak je to horší. Všichni kolem mě jsou trapně zamilovaní, nic proti zamilovaným, ale nejhorší na tom je, že mám pocit, že mě tohle nikdy nečeká, že my zbydou jen ty sny. Já bojuji za své sny, něco se pomalu plní, ale něco se jen ve snu rozplyne. Jak se říká: Milujeme ty, kteří nás odmítají. Odmítáme ty, kteří nás milují. U mě to platí dvojnásob.
čas letí a to co říkám není už tady…
Navždy tvá Usoužená puberťačka.