1.dubna, hmm Apríl =P
Můj milý deníčku, po dlouhé době ti opět píši. Za dobu, co jsem ti nepsala se toho hodně změnilo. Změnilo se i počasí. Hodně se oteplilo a já mohla být v pergole jen v tričku a kraťasech a ve slunečních brýlích jsem venku psala knihu. Na mé tváři se po zimě objevily pihy, a to je známka, že jaro opravdu přišlo. Ovšem v posledních dnech se opět ochladilo na zimní počasí a jsem z toho celkem mrzutá, už jen z toho důvodu, že jsem si na intru nechala své teplé boty, domů jsem tedy přijela pouze v teniskách. Ale naštěstí mě v mém srdci hřeje událost, která se nemilosrdně blíží, už aby to bylo.Přesně za týden, což je 8.4, mě čeká koncert kapely UDG. Ano vysněný koncert této kapely. Už od koncertu v Pardubicích, který mi nevyšel, nedočkavě čekám na tenhle den. Nevím, co mám sice očekávat. Ale když už mi kluci nijak s mou knihou nepomůžou, tak jisté je, že zažiji energický koncert plný úsměvu a radosti. Už teď, když přemýšlím o tomto dni, tak cítím zvláštní vibrace po celém těle, jakoby mnou koloval elektrický proud. Ten den se mám totiž sejít s pány pódia, tedy hlavně s Jugim, bubeníkem kapely UDG. Požádala jsem jej, aby mi sdělil nějaké informace o kapelách a jejich chodu, přes email jsme se domluvili, že se po koncertě sejdeme a uvidíme, co se dá s mou knihou dělat. Nemůžu se dočkat, ale na jednu stranu mám i obavy. Mé obavy zahrnuje můj věk, mé já. Jsem jiná něž ostatní. Také mám obavy z toho, že se semnou nebude mít čas ani bavit a mou knihu to neposune dál. Ale přesto pocit natěšenosti převládá.Na své knize pracuji pilně. Popravdě to jde dost pomalu, protože nechci, aby má kniha byla bůhví jaká sračka. Chci, aby v mé knize byla pravda, skutečnost, abych si nic nevymýšlela, zkrátka, abych nepsala nesmysly. Vybrala jsem si však složitý děj, kterému moc nerozumím a vlastně s ním nemám moc zkušeností, o to je to pro mě těžší. Na jednu stranu mě to hrozně baví i přes to, co to obnáší. Zjišťuji spoustu věcí, co jsem nevěděla. Jak je dosti věcí složitých, přitom to vypadá tak jednoduše. Mnohem víc si teď vážím kapel jako takových. A kapelu UDG uctívám ještě víc, protože jsou ještě jiní než-li jiné kapely. Můžu se přiznat, že se ztrácím ve všech těch technologiích typu: komba, zesilovače, koncové zesilovače, mixážní pulty. Opravdu se mi z toho hlava točí, tohle prostě sama nenastuduji. To je nad moje síly. Potřebuji si v tom udělat jasno, potřebuji to vysvětlit. Doufám proto v kapelu UDG a jejich členy. To jsem to ale naivka. =0)
Do hlavní osoby mé knihy jsem se tak zvaně zamilovala. Jsem ráda za každý okamžik s tou osobou. Proto mě psaní tak těší. Necítím se s ní sama. Jsem jinak řečeno platonicky zamilovaná. Je pro mě spřízněnou duší. Všimla jsem si, že postavě píši stejnou náladu jako v ten den mám já. Je krásné být spisovatelem. Ne, že bych se za spisovatelku brala, nic jsem přeci ještě nevydala, ale psát něčí příběh, něčí osud, je nepopsatelný pocit. Každá nová stránka mi dodává úsměv a energii. Naplňuje mě. Teď, když jsem zase nemocná, tak můžu psát často, a to je to jediné, co se mi na mé střevní chřipce libí. Dnes jsem už snědla i oběd a udržela ho v sobě, což je pokrok a můžu pomalu nabývat své ztracené tři kila.
Co se týče mé školy, tak z ní opravdu šílím. Mám ráda ty lidi tam, ale ten přístup v tom ústavě nenávidím. A kantoři mi už taky lezou krkem. Hodně studentů se touhle školou změnilo k horšímu, je mi jich líto, ale nedají si pomoc, a tak se trápí a chřadnou. Za to tu školu nenávidím úplně nejvíc. Je fakt, že někdy chřadnu taky, ale ten nátlak toho ústavu si nesmím připustit k tělu, nebo bych se zbláznila jako ostatní. Naštěstí mám herectví, které mi dodává sílu a radost, a dobré kamarády, kterým věřím a můžu jim cokoli říct a nejlepší na tom je, že mě ve všem podpoří a povzbudí, navzájem povzbudím já je a mám hned lepší pocit, i když se to na mě sype ze všech stran.
V herectví je to fajn, měli jsme i soustředění místo školy a bylo to super. Miluji vůni jeviště, a ten den jsme tam právě celý strávili. Zkoušeli jsme i s kostýmy a hned to vše vypadalo úplně jinak. Myslím si, že si nevedeme špatně a že hra Podivíni na jevišti bude stát za to. V herectví i proběhlo pár suplování a dozvěděla jsem se spoustu věcí, co se showbyznysu a vůbec herectví týče. Nic pěkného to však nebylo, svět je nespravedlivý a showbyznys dvakrát tolik.
Je toho asi spoustu, co bych ti ještě sice mohla sdělit, ale čas kvapí a já má k dispozici notebook, a tak bych ho měla využít k čemu jinému než-li k psaní mé knihy. =)
Myslím si, že to stejně nevydržím a než-li odjedu na koncert UDG do Opavy, tak ti stejně napíši jaké mám pocity a jak jsem napětím nervózní ;)
Tak se měj krásně a zase někdy napsanou.
Na vždy tvá Usoužená puberťačka.
Fotky ze soustředění