1. července, unešená vlnami a sluníčkem
Můj milý deníčku, po dlouhé době se k tobě opět hlásím. Už nastaly prázdniny a já jsem konečně doma, daleko od ústavu (školy) a kurníku (internátu). Hurá!!! Konečně mám tedy čas, ti mnohé sdělit. Popravdě nevím, kde začít, abych nic podstatného nevynechala. Ono se těžko přemýšlí, když ležím u vody a nechávám své myšlenky unášet vlnami a svou hlavu oslňovat sluncem. No jo, na Slezské Hartě je krásně. Nu dobrá, budu chvíli dumat nad svým já.
Nechápu jak, ale přežila jsem druhý ročník na SOŠ veterinární. Nechápu, jak jsem to dokázala, protože ta škola je někdy na sebevraždu. Zkrátka jsem prospěla s jednou trojkou z matematiky. Zatracená matika, zkazila mi vysvědčení. Ale na to, že ještě navštěvuji ZUŠ, kde vlastně studuji a poznávám a zdokonaluji svůj talent, tak můžu být se sebou spokojená. Dalo by se říct, že v životě mám pro zatím jednoho úhlavního nepřítele, a tím je matematika. Také mi otiskli článek v novinách, takže jsem obdržela pochvalu ředitelky školy za její reprezentaci. A aby toho nebylo málo, tak mám i pochvalu od ředitelky internátu za svou seberealizaci a dobrou reprezentaci internátu. My totiž minulý týden s Los Breberos dělali divadelní vystoupení „Den v televizi“, sice nevím, jak se mi to povedlo, ale ředitelku jsem rozesmála k slzám. Asi nejspíš proto ta pochvala.
Video z vystoupení jsem už stihla nahrát na youtube, ale nějak je to v divné kvalitě, nechápu proč, když v počítači to jde krásně. Další věc, co v životě určitě nebudu, matematik a ajťák.
Když už jsem u své herecké činnosti, tak u ní i nadále zůstanu. Minule jsem se zmiňovala, že by naše třída měla natáčet projekt o slušném chování v restauracích. Co jsem měla v plánu se také stalo. Byli to sice trochu nervy, ale zvládli jsme to, a to i s amatéry, což je úspěch. Sice jsme nevyhráli, ale což, snaha byla. Dala jsem si s tím dost práce, ale i tím, že jsem napsala scénář a tak nějak jsem si to všechno šéfovala, tak jsem o něco dál ve své seberealizaci. Zkušeností není nikdy dost =0). Také je video na youtube, ovšem v dobré kvalitě, taky jsem tam to video nedávala já =D. Divím se, že na vysvědčení mám z informatiky dvojku, dala bych si šestku, kdyby to šlo.
Ale v mém hereckém světe se stalo ještě něco neočekávaného, něco, co by mě asi před dvěma měsíci asi nenapadlo. Jak tak všichni na mě tlačili, že bych měla zkusit konkurz do filmu a tak podobně, tak jsem jej zkusila. Když jsem projížděla různé brigády, které by mi pomohliy v mých snech, myslím tím například asistent umělců, catering, pomocná síla na festech, tak jsem narazila i na nabídky do filmů na kompars a do reklam či moderátorskou pozici. Věděla jsem, že budu mít brzy narozeniny a peníze se v mých rukou určitě objeví, a tak jsem na několik nabídek napsala svůj životopis a fotky. Dlouho se nikdo neozval, ale pak se ozvali, že bych se hodila do jedné vedlejší role a že se 21.6 mám dostavit do Prahy na konkurz. Byla to muka, nevěděla jsem, co dělat. V Praze jsem byla dvakrát za život a připadala jsem si nepřipravená, hlavně mi poslali pozvánku v úterý a já měla ve čtvrtek dorazit.
Světe div se, já jsem se na vlastní pěst vydala do Prahy na konkurz. Konkurz proběhl, já ho zvládla, řekla bych, že bez sebevětšího trapasu a do včerejška jsem čekala, jestli jsem dostatečně dobrá, nejspíš ne, protože se mi nikdo neozval. A tak jsem zase normální člověk bez naděje zažít něco neuvěřitelného, něco co vám realizuje sny. Určitě, jen co budou zase peníze, na konkurz znovu dorazím, budu to zkoušet, já se jen tak nevzdám. Už jsem napsala o tomto svém dni povídku, takže se brzy objeví na mém blogu. Doufám, že aspoň můj pot a nervy někomu vytvoří úsměv na tváři, protože to mě těší z mé činnosti úplně nejvíc, vidět a slyšet smích či sebemenší úsměv z prožitku mého snažení. Neuvěřitelně krásný pocit a co pak ten potlesk, miluji to.
Co se týče mé spisovatelské činnosti, tak pokračuji nadále, mám skoro 200 stran. Teď sice skoro měsíc nenapsala ani písmenko, ale teď se na to vrhnu a doufám, že to do prázdnin celé sfouknu, chtěla bych to dopsat do konce července, ale nevím, jak se bude dařit. Poslední měsíc jsem čerpala inspiraci po festivalech, a tak ji mám dostatek. Majáles, Jamrock, Holčovice fest. To vše mělo své kouzlo a já jsem se jen přesvědčila o tom, že o ničem lepším psát ani nemůžu, protože hudebníci jsou neuvěřitelní lidé s báječným životem vonícím adrenalinem a skvělou atmosférou. Pozoruji je ráda, ráda se na ně usmívám, ráda s nimi koncerty prožívám. Na jednu stranu jim jejich život závidím, bohužel nejsem tak pěvecky zdatná a hlavně chlapy jsou v něčem mnohem lepší nabudiči atmosféry, i když dobré zpěvačky to dokáží také. Třeba jednou se ocitnu také za branami nenormálních a nějakým způsobem se konečně budu cítit mezi svými.
Jugi se stále na mou knihu nevyjádřil, ale nemám mu to za zlé. Vím, že toho mám mnoho. A možná je to dobře, že nevím, co si o tom myslí. Takhle aspoň můžu doufat, že zase tak hrozná spisovatelka nejsem a že můžu nadále pokračovat. Nadále ovšem Jugi a vůbec kapela UDG leží v mém srdci a osud dá, jak to všechno dopadne. Třeba mě potká štěstí, teď by se hodilo, není totiž všechno tak růžové a humorné, jak se přes bílý papír popsaný písmenky zdá. Život nám lidem nadělí mnoho, ale přijde mi, že na naši rodinu už toho bylo příliš, ale takový je život. Nikdy nebude spravedlivý, jen ne a ne se s tím smířit…
V blogu mám celkem skluz, tak mám týden na to, abych to napravila. Chybí mi recenze na Jamrock a Holčovice fest a dlužím svým čtenářům i nějaké povídky pro zlepšení nálady, takže mám co dělat. Ono já si asi nikdy neodpočinu, doufám, že se má píle někde konečně objeví.
Můj milý příteli měla bych však končit, čeká mě ještě spousta práce a čas je neúprosný, jako vždy. Napíši, co nejdříve to půjde a dám ti vědět, jaký plán si dávám na prázdniny, abych ho mohla splnit, tak jako to dělám každý rok, už teď nějak tuším, že to nemůžu stihnout. Potřebovala bych mít prázdniny o měsíc delší.
Měj se krásně a drž v sobě nadále mé vzpomínky a neřesti.
Navždy tvá Usoužená puberťačka.
DEN V TELEVIZI A JÁ S POŘADEM CHCETE MĚ?
(opravdu hrozná kvalita, než s tím něco udělám, tak prozatím aspoň tohle)
PROJEKT SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ V RESTAURACÍCH