Staří byli kdysi též mladými
Staří byli kdysi též mladými
Mezigenerační solidarita, pojem, pod kterým nevím, co si mám představit. Co pod tím heslem chtěl básník říct? Co to pro lidstvo znamená? Znamená to vzájemnou toleranci mezi mladými a starými a mezi mladšími a ještě staršími? Těžko říct. Já si pod tímhle pojmem představím, jak junioři pouští seniory sednout v hromadné dopravě. Jak mlaďoši pomáhají důchodcům s nákupními taškami, jak jim ochotně pomáhají do schodů. A mohla bych pokračovat nadále. Ale dochází mi, že veškerá tolerance, solidarita se čeká od nás, od mladých. Což mi nepřijde spravedlivé.
Nechci křivdit starým lidem, ale veškerá tolerance by neměla být jen na naší straně. Několikrát jsem byla svědkem takových situací, že nad tím šel rozum stát. Například jsem zažila situaci, kdy mladí kluci s hudebními nástroji v MHD pustili staré paní si sednout. Když jedna z nich poděkovala, druhá ji okřikla, že je to snad samozřejmost a že nikomu děkovat nebude. MHD bylo opravdu narvané cestujícími a stará paní chtěla vystoupit, tak se se svými třemi nákupními taškami drala přes mladé kluky, žduchala do nich a několikrát udeřila do jejich drahých hudebních nástrojů. Křičela, ať uhnou, i když opravdu nebylo kam a poté prohlásila, že mají chodit pěšky, že mají mladé nohy a že jsou shnilí. Jeden z chlapců byl vzteky bez sebe, ale druhý ho uklidňoval, že paní je stará a že za to nemůže. Bylo mi těch chlapců líto. Na dobrotu, na žebrotu, opravdu! V té době byla ukrutná zima a ta představa, že hoši šlapou v tom mrazu pěšky, byla neuskutečnitelná a krutá. MHD je přeci pro všechny generace.
Přijde mi, že se vše svádí na mladé, přitom junioři se často chovají lépe než-li dospělí a důchodci. Už se mi stalo několikrát, že jsem šla po ulici a musela jsem si vyslechnout rozhovor dvou důchodkyň. Stěžovaly si na mladé: „Určitě tady ty popelnice strhli nějací spratci a ty láhve od piva taky, smradi jedni.“ Byla jsem pohoršena. Shodou okolností jsem den předtím touto ulicí procházela. Tenhle binec udělal starý dědeček v opilém stavu. On rozhazoval jednu popelnici po druhé a za sebou nechával láhve od piva. Nejenže mě ohrožoval a měla jsem strach, ale dělal nepořádek, který nakonec byl sveden na studenty.
Mezigenerační solidarita je v České Republice dosti nevyvážená. Za všechno můžeme my. Neříkám, že mladí jsou svatí, ale ať si každý senior dá ruku na srdce a vzpomene si, že také byl kdysi mlád. Také chodil na diskotéky, na zábavy a užíval si zábavy se svými přáteli. Každý dědeček udělal nějakou klukovinu a každá babička měla nějakého pěveckého idola, kterého si nahlas pouštěla na gramofonu, až to bylo slyšet k sousedům.
Všichni jsme jednou mladí, všichni jednou budeme staří. Tohle by jsme si měli uvědomit a možná bude pojem mezigenerační solidarita lépe vysvětlitelná, protože každý v ní bude žít.
Komentáře
Přehled komentářů
Přesně, uplně mi mluvíš z duše, je to škoda že většina starších lidí si myslí o maldých jen to špatné a když dělají dobré věci tak jsou jak slepí. Snad se to psotupem času zlepší.
Do toho MF dnes jsem na začátku roku taky chtěla psát, ale než jsem se dobelhala k něčemu, bylo už pozdě :D nojo, lenost se někdy nevyplácí :D
přesně tak
(Bublushka, 12. 5. 2012 15:19)