Votvírák 2013
Dne 14.-15. června se uskutečnil v Milovicích u Prahy festival, který kdysi otevíral open air akce, ovšem teď už je pravdou, že Votvírák nic neotvírá. Festivalových hudebních akcí je na území ČR čím dál tím víc a čím dál tím dříve začínají. Počasí pořadatelům přálo, možná bych řekla, že nádherné průhledné nebe a teploty kolem čtyřicítky jen pořadatelům dost poškodila jméno. Těch kritik a nelibých recenzí a vůbec názorů naštvaných lidí na sociálních sítích bylo opravdu mnoho. Vůbec se jim nedivím. Předem upozorňuji, že Votvírák mě silně zklamal, byl to jeden velký chaos, který se nezvládal…
Hned první tragédie, byla už ve dvě hodiny odpoledne první den festu, postavit si stan bylo totiž nemožné. I když se zdálo stanové městečko dost velké, na počet návštěvníků a noclehníků nebylo zdaleka tak prostorné, jak by mělo. Ovšem beru v potaz to, že pořadatelé mají pronajmutý určitý plac a jsou rádi za to, co vůbec mohou poskytnout. Také je pravda, že kdo dřív přijde, ten dřív mele a stan si postaví.
Areál festivalového opojení byl opravdu velký a byl opatřen spousty stánky s jídlem, pitím a oblečením a těmi dalšími blbinami kolem. I když všeho se zdálo být mnoho, na šedesát tisíc lidí to bohužel nestačilo a lidé celé dva dny měli tu čest stát řady, ovšem tak to chodí skoro všude. Jediné, co by se mělo domyslet bylo nealko pití, které bylo dražší než-li alkoholické nápoje. Trochu ujeté, kor v teplu, které vládlo. Není se tedy čemu divit, že spousta lidí kolabovalo anebo leželo na zemi bezvládně ležet a pálili se na betonu. Sanitky hráli svými dotěrnými sirénami každou chvíli, nic příjemného… Opravdu dát za
Další monstrózní problém byly záchodky toi toi, na takový rekordní počet návštěvníků přibližně padesát záchodků. V každé řadě na budku se tyčilo nejméně dvacet lidí, což znamenalo hodinové čekaní na vykonání potřeby, což znamenalo, že jeden celý výstup kapely prostojíte v řadě, což pro mě byla i kapela Katapult. Hmm, třeba někdy příště… slíbila jsem si a přišla na řadu.
A co byl největší vrchol? Absolutně žádné hygienické zázemí, myslím si, že povinnost je, aby u každých toi toi byla alespoň jedna cisterna s vodou… Hmm nic takového se v čechách nedělo. To samé mělo stanové městečko, jedna miniaturní cisternička, kde si umylo zuby dvacet lidí a voda byla v trapu. A to ještě si chodili pro vodu brigádníci ze Staropramenu, aby měli dostatek vody na zprovoznění pípy na pivo. No odkráčím od černých myšlenek a velmi stroze přejdu ke kapelám, které i přes vedro ukázaly co umí, i když chování pořadatelů k interpretům také nebylo nejslušnější…
Totální Nasazení – Toť kapela pocházejíc ze Slaný. Svým punkem rozjela festival a do duší posluchačů vnesla dobrou náladu. Tří členná banda měla v davu spoustu punkových příznivců, a tak nebylo o pogování v mase lidí nouze. Rozjezd v tak velkém horku to byl až nečekaný. Z nové desky Ocelový Ptáci zazněl stejnojmenný song a Nezapomeneme. Na starší šlágry také nebylo opomenuto a tak se areálem nesl refrén z tracku Mikulash: „Já jsem váš Mikuláš, doufám, že jsi za mě čokoládu dáš.“
UDG – Myslím, že není třeba tyto hudebníky extra představovat, jelikož každý můj čtenář o nich už ode mě ví mnoho a vůbec hudební scéna už o šestičlenné grupě slyšela leccos. Zkrátka a dobře byli skvěle letně naladěni, plní energie a humoru. Své publikum si umí získat jak svým skočným vysilujícím výstupem, tak i lichotkami směrovanými k publiku. Kluci ví jak na to, deset let praxe se nezapře. Což potvrdil i poslední přídavek Hvězdář, který je řazen do úplně první desky Ztraceni v Inspiracích a fans vždy na tento srdceryvný song hladově čekají.
Wohnout –Pražáci, kteří si svým šmrncovním necenzurovaným slovníkem získali sympatie publika, dále nezaháleli a svůj set sjeli jako na horské dráze, která v areálu bohužel taky nechyběla. Profláknutí profíci obohatili již alkoholem omámené návštěvníky singly Banány, Rayda a přídavek nebyl nic jiného a velice trefného Svaz Českých Bohémů.
Iné Kafe – Návštěva ze zahraničí mnoho návštěvníků potěšila a není se čemu divit. Nazvučení byli dobře, na rozdíl od majálesu, kde to byl maličko průser. Mohli jsem si tedy vychutnat koncert v dobré kvalitě. Setlist byl stejný jako na Majálesech a opět u posluchačů byla oblíbenější ta stará tvorba, která se nakonec i hrála a jak konstatoval zpěvák Vratko Rohoň: To je fajn, to teda znamená, že už nemusíme robiť nové album, keď sa vám páči stále tá stará.Věřím, že je to malino k vzteku, ale i mě se více libí stará tvorba. Každý člověk se po letech mění a po letech se mění i tvorba kapel.
No Name – Slovenská grupa se svým pop rockem je velmi oblíbená i v České republice. Texty o lásce, životě a smrti jsou lidem blízké. Výstup to byl opravdu kvalitní, několikaleté hudební zkušenosti jsou jasně viditelné, ovšem ne vše je tak růžové jako se zdá. Pokud někdo byl minulý rok na nějakém gigu této skupiny určitě zjistil, že vtípky a vůbec playlist byl snad beze změny. Přesně jsem věděla, co přijde a co přesně interpret řekne a to není dobré, zkrátka nebavilo mě to. Dokonce některé vtípky jsem slyšela už v roce 2008, když jsem byla na akci v Leskovci. To bych tedy vytkla, samozřejmě, že každý má své joky, ale nemůže je opakovat ve stejném pořadí a nic si k tomu nepřidat. Ale abych nebyla tak kritická, tak věřím, že pro zamilované návštěvníky Votvíráku byl tento koncert tak sladce magický, že neměli slov…
Tata Bojs – Pro mě a nejen pro mé méně cenné já byla kapela Tata Bojs velkým milým překvapením. Show to pro mě byla jedna z nejlepších z celého festu. Při večerní luně gig nabil magické atmosféry. Napomohlo tomu i technické vybavení stage, světelné efekty, sehranost členů ve stejnokroji. Baskytarista oslňoval svými tanečními formacemi, šíleně pobíhal po podiu jako nadopovaná veverka. Vytvořil tak obrovský úsměv na tváři lidem kolem, stačilo se jen podívat na jeho nasazení, na jeho radost z hraní, popravdě tak aktivního baskytaristu jsem ještě na stagi neměla tu čest vidět, klobouk dolů. 2031, Opakování a Attention Aux Hommesbyly jedny z těch často rafinovanýh a komplikovaných skladeb z večerního setlistu.
Vypsaná Fixa – Opět není co vytknout! Márdi je číslo největšího kalibru, je to masakrální zvláštnost českého showbyznysu, co se týče jeho textů, point, metafor, celkového výstupu a jeho intonaci v hlase, jak vše publiku podá, není zde opravdu nic, co by mu šlo vytknout. Energičnost z něj sálá, střelenost je jeho charakteristickým znakem, kterým své diváky fascinuje a dostává se tak do duší lidí jako super pohodový týpek. No stres a to přesně k festům patří. Antidepresivní rybička, Dezolát či 1982 nemělo chybu a davy lidí rozezvučily areál.
Airfare – Byl pro Votvírák nečekaná návštěva. Walda Gang nedorazil a proto místo hardcore country nadešel čas pro rockandroll s Airfare. Popravdě moc lidí už nepozůstalo, ale o to lepší pro pozůstalé koncerty byl, jelikož si každý mohl udržet svůj osobní prostor a víc se roztančit, což je přeci u nejoblíbenějšího hudebního stylu na světe typické. nechyběly songy jako Drive, Summer Girl a Sorry Baby.
O5 & Radeček - Toť úplně první kapela na Kofola stagi sobotního dopoledne, tedy druhého dne festu. Sluníčko pálilo ještě více než předchozí den a všem okolo bylo jasné, že vydržet v areálu celý den, bude opravdu boj o zdraví. Ovšem Radečci přijeli skvěle naladěni a i když publikum netvořilo deseti tisíce diváků, tak Radečky nic od svého koncertního nasazení neodradilo. Je pravdou, že mají takový poklidnější výstup, kdy se posluchač tak jemně houpe a kroutí do rytmu, ale kdo Radečky zná, tak dobře ví, že to jejich běžné tempo a proč taky ne? Proč by každý musel lítat z jedné strany stage na druhou a skákat, když jejich tvorba k tomu zase tolik neodpovídá? Dopoledne ještě více projasnili písně Dokud Vítr Fouká, Ripápá či Zůstaň.
The Snuff – Pro mnohé objev s metalovým opojením. Mladá pětičlenná vystailovaná chlapecká skupina se pomalu ale jistě dostává mezi více povědomé a jejich koncertní line up není vůbec pro ostudu. Jejich výstup byl emocionální, prožitý a vše vykřičené nebylo nucené, pouze zvýšilo naléhavost a podstatu songu, což je správný přístup. Umět se rozjet, křičet a však po chvíli se uklidnit a zpomalit tempo, to je hodně kvalitní základ. Koncertní nasazení mělo šťávu a drive. Nezbývá nic jiného, než jim popřát hodně sil a víry, aby v těchto krutých začátcích vydrželi a šli si za svými sny.
Ivan Mládek – Těžko hodnotit interpreta, který je ve věku mých prarodičů, popravdě řečeno není úplně profesionální, abych hodnotila tuto formaci s Ivanem Mládek Ilegal Band ale… Ilegal je zkrátka šmrcovnější, našlapanější, zkrátka a dobře mladší. Avšak co bych vytkla za velmi působivé byly proložené „herecké“ výstupy při vyprávění směšných příhod účinkujících, což ke koncertům „pravého“ Ivana Mládka bezpochyby patří.
Bára Zemanová a Band – Jedna z málo zpěvaček, co zavítala na Votvírák. Co si budeme nalhávat, žena v hudební branži je tak nějak v nevýhodě, avšak Bára se předvedla ve velmi dobrém světle. Přiznám se, že při normálním mediálním přehrání tak zvaně do sluchátek mi nepřišla až tak zajímavá, ale jak už to bývá, hodně kouzla udělá živý výstup a ten ona umí. Umí zaujmout, oslovit člověka, udržet si oční kontakt, prožít písničku, přesně tak jak jí cítí, o čem je a samotná Bára je velmi exotická žena, na kterou se dobře dívá a ona energičností přímo sálá. Získat si své fans zvládá a k její tvorbě se rádi vrátí. Také se mi velmi páčil její přístup k hudbě. Píseň Rock ´N´ Roll mluví za vše a popravdě měli bychom se nad tím zamyslet. Stačí se poslechnout Evropu
Xindl X – Tento interpret baví své publikum svými pravdivými sarkastickými texty z dnešní zkažené populace. Davy přivede k smíchu a tato pohoda je k nezaplacení. Jeho koncertní nasazení je v naprostém klidu a humoru a člověk v Ondřeji Ládkovi nevidí žádnou křeč, pouze jednoduše pomocí písně konstatuje tu krutou pravdu. Je to zpěvák, který osvěží každý festival svým úplně jiným podáním své tvorby. Zazněly tracky Hele Hele, Zlato nebo velmi letně laděný Štědrej Večer.
Five O´Clock Tea – Hodně free partička, která si svým vzhledem u lidí vyvolala sympatii. Velmi zajímavá formace zpěváka a zpěvačky, kde se synchronizovaně doplňovali a přezpívávali bylo pět něco jiného pro publikum, což je velké plus být v něčem originální. Tvrdší rock i přes šílené vedro pronikl do elektrod těl stojících pod podiem a můžu říct, že obrovskou energii mohlo publikum nasbírat v rámci tohoto koncertu. Opravdu poklona patří všem účinkujícím, jak i přes to neúprosné počasí sršili energií a mnohdy málem vypustili duši. naše sluchové pohárky byli potěšeny singly Oheň, Bestie, Hrady z Písku či Poker Face.
Kryštof – Nechci svůj report moc subjektivně hodnotit, ovšem už na začátku jsem k tomu sklouzla, takže profesionální objektivita tohoto reportu bude tentokráte opomenuta. Richard Krajčo je jeden velký blázen, workholik největšího kalibru, myslím to samozřejmě v tom nejlepším smyslu. Tato vlastnost je velmi cenná a chvályhodná. Jeho výstupy se srovnávají s koncertním nasazením zahraničních hvězd jako je například 30 Second to Mars. Jeho show bohužel byla v tom největším horku celého festivalu a přiznám se, že Richard se choval jako kdyby bylo mínus deset. Tento člověk je neukojitelný. Avšak měla jsem před měsícem tu možnost vidět i jeho show s jeho vlastní technikou, která mi připomínala už více hudební cirkus než koncert s takovým tím hudebním kouzlem a na Votvíráku už to naštěstí nebyla taková divočina, výstup byl přirozenější, ne tak nadupaný, někdy je hold míň víc. Zazněly staré šlágry jako Kapky Deště, Rubikon či nové jako Inzerát. Věřím, že pro mnohé skvělý hudební zážitek, ale já bych určitě nehodnotila jako nejlepší koncert celého festivalu, jak se píše a hodnotí. (Upozorňuji, že je to pouze můj názor, názor mladého člověka, který viděl spoustu koncertů a navštívil mnoho festivalů, hudba mě baví, píši o ní, nejsem tedy hudební kritik. Každý pisatel mám nějaké hodnoty, které upřednostňuje.)
Sto Zvířat – Není třeba extrémně popisovat, lidé na jejich komorní výstup chodí rádi. Jsou to hudebníci, kteří umí vnést mezi lidi pohodu a dobrou náladu. Také je to kapela více instrumentální, takže posluchači jsou obohaceni o mnoho orchestrálních nástrojů a na stopy jako je Nikdy nic nebilo, Dáma s čápem a Nejkratší Cesta se vždy velmi těší.
Clou – Anglicky zpívající kapela, která nějakou tu dobu pauzovala, přišla na stage s velkou pokorou a svého publika si opravdu vážila. Což je určitě správná cesta za znovuzrozením a věřím, že se jim to opět povede.
Sunshine – Velmi intenzivní zážitek, Kay, frontmen Sunshine, je zvláštně zajímavá osoba a nese v sobě něco tajného, což se odráží jednak na jeho tvorbě a výstupu, je to umělec s velkým U. Jejich indie rock a zejména elektrická tvrdost nejen ve mně otevřela nitro, které hrálo velkou roli při celém koncertě. Vše se odehrávalo v takové lehké psychedelii a z tohoto faktu se Sunshine pyšní svou charakteristickou skupinou fanoušků. Občas jsem se cítila jako na koncertě Depech Mode a ztrácela se v sama v sobě. Sunshine je kapela, které by si měla hudební scéna vážit, mají toho spoustu za sebou a oplývají profesionálními zkušenostmi.
Enter – Praštěná banda z Hradce Králové, co na ně říct, hudbu dělají pro radost a za to se jim nedá nic vytknout, jsou sví. Velkých hudebních příček asi nikdy v budoucnu nedosáhnou. Nejsou extrémně výjimeční a konkurence je monstrózní. Myslím, že už velký úspěch a vůbec čest byla pro ně hrát na tak mediálně profláknutém festivale. Avšak co musím podotknout, absolutně nepatří ke kapelám, které české scéně dělají ostudu, teď narážím na hitsračky, které se drží nějakým zázrakem na předních příčkách hitparád. I když jejich singl Batman je vážně ujetý.
Tomáš Klus – Miláček publika, který zapůsobil svou skromností. Je fajn, že takoví lidé si získávají své fanoušky a jsou „slavní“. Přiznám se, že takoví hudebníci, i když pracují na sobě od úplné nuly a pak stoupají a udrží si svou skromnost a ne nafoukanost, to nejdál dotáhnou. Mluvím z vlastních zkušeností, když jsem měla tu čest s některými hudebníky trávit čas v rámci své knihy. Na nic si nehrát a zůstat svůj, to je základ úspěchu! Klus je člověk, který dodává na kilometry daleko svůj optimismus a zejména štěstí, je fakt že nikoho nenaštve víc než cizí štěstí, ale to jeho štěstí, co on cítí, přenáší do davu a dav ho vřele vítá. Jakoby přijímalo jeho kousek štěstí, jako by jim ho Klus daroval. Hned svou úvodní písní Nebudu Vám Lhát si získal své obecenstvo a dále už to byla jedna velká krása.
Imodium – Wow! Každý má své srdcovky, na které nedá dopustit, což je pro mě UDG, ale Imodia jsou další takovou, jelikož UDG a Imodia mají velmi podobné fanoušky, a to díky tomu, že jejich texty šahají do duše a člověk se v nich lehce najde a také uctívají písničku jako takovou, a to je na nich to krásné. Imodia hráli tedy jako předposlední celého festivalu a tolik lidí už nevydrželo si na takovou kvalitu počkat. Samozřejmě je spousta kapel oceněných akademiky a jsou to prostě kvality s velkým K, ale teď popisuji celkový zážitek. Koncert Imodia je jako sezení u psychologa, u kterého bojujete se svými šrámy na duši a hlavně potřebujete to něco ze sebe dostat, a to Imodia svým fans dopřávají. Texty, jejich tvrdý kytarový nářez a do toho křik, řev zpěváka Thoma, který vše, o čem zpívá, chce ze sebe křikem vypudit. A co si budeme povídat, každý nějaký šrám na duši má a má někdy chuť křičet, vyplavit své endorfiny. Gig byl však pouze půlhodinový, ale hned od začátku pánové nasadili vysoké tempo a v takovém rytmu jeli až do konce, takže divák i přes ten časový press nebyl nikterak ochuzen.
Kofe-in – Banda z Opavy dostala jeden z nejtěžších úkolů, a to ukončit celý ročník Votvíráku 2013. Kluci se toho zhostili víc než dobře, nejsou to žádné omáčky, které by měli málo nahráno, jak si mnozí návštěvníci mysleli. Jsem ráda, že tato slezská partička je vyvedla z opaku. Jan Kunze je herecky založen, takže každou píseň umí podat, tak aby byla ještě lepší než je. Je to opět kapela, která vás nejdříve osloví až po zhlédnutí jejich živého vystoupení, což vůbec není ostuda, lidé toto oceňují mnohem víc a pak ve spojení se svými živými zážitky se ke tvorbě vracejí rádi doma u soukromého poslechu. Tracky Harpyje či Šivovy vlasy roztančily i to málo co z desetitisíců návštěvníků zbylo. Koncert se vydařil natolik, že publikum si žádalo o přídavek, který bohužel Kofe-ini nemohli zahrát…
Můžu říct, že to byla poslední kapka, která mě na Votvíráku vytočila. Podle mého názoru je to neúcta k danému interpretu, jakoby byli odpad (omlouvám se za tyto znásilněné slova). Pochopila bych to, kdyby byl velký skluz v časech, ovšem Kofe-in hráli jako úplně poslední a na dalších stagích muzika v kuse dunila až do pěti do rána a to nemluvím o tom šíleném lunaparku, takže nebylo to o tom, že by muselo ve dvě hodiny v areálu být naprosté ticho kvůli nočnímu klidu. O to víc to lidi kolem štvalo. Největší vrchol byl, jak klukům vypnuli mikráky. Takové chování jsem ještě nikde neviděla a to nebylo jen u Kofe-inů… Například kapela UDG musela také žadonit o přídavek, na kteří všichni čekali.
Kdybych vše shrnula všechny hudební výkony měly něco osobitého, já tedy hodnotila pouze dvě stage, na hip-hopovou scénu jsem nepáchla. Votvírák je multižánrový fest a já všem hudebním stylům nevěnuji pozornost a neumím je tím pádem ani vyhodnotit. Nemohla jsem si odpustit tu úvodní kritiku. Pokud možno neberte to jako kritiku, ale upozornění, co by příště mohlo být lepší. Mít na starosti takovou velkou akci je šíleně těžká práce, ale četla jsem tolik negativních ohlasů a myslím, že by byla škoda, kdyby Votvírák své rutinní návštěvníky ztratil. Ale když to jde i na jiných velkých festivalech a vše je v naprostém pořádku, tak proč by to nemohlo jít i na Votvíráku? Přeji tedy pořadatelům do příštích let lepší organizaci a připravenost.
